Roku 1777 cestoval provinciál české dominikánské provincie Ignatius Swieteczky OP (1719–1791) spolu se svým spolubratrem Casimirem Hieberem OP z Litoměřic přes Vídeň, Terst a Benátky do Říma na generální kapitulu svého řádu. Tuto služební cestu však spojil s cíleným poznáváním historických památek a krás rakouské monarchie, Apeninského poloostrova a Bavorska, zajel i do Neapole a při zpáteční cestě do své řádové provincie si záměrně vybral odlišnou trasu přes Florencii, Milán, Mantovu, Salcburk a Řezno. Roku 1786 sepsal latinské Itinerarium uložené v SOA Litoměřice, kde podrobně líčí nejen církevně-politické záležitosti své doby (setkal se s mnoha církevními i světskými osobnostmi, mj. s papežem), historické pamětihodnosti, ale též život v odlišných regionech Evropy, kterými společně s Hieberem projížděl. Ve svém příspěvku bychom rádi tento pozoruhodný text blíže představili a ukázali na tomto konkrétním případě, jak zajímavé může být propojení církevních, kulturních a intelektuálních dějin. Swieteczky totiž dokázal ve svém cestopisu skloubit vyprávění o složitých tématech (mj. filozofických a teologických) s tématy humornými (např. o jídle a noclehu) i kulturněhistorickými (kromě popisu hmotných památek tu nalezneme pasáže mj. o zvycích a obyčejích vesničanů nebo o úrovni italštiny v jednotlivých regionech Apeninského poloostrova).