Příspěvek bude koncipován jako zamyšlení nad možnostmi a limity používání přístupů historické geografie a jejích metod v interdisciplinárním výzkumu v oblastech, v nichž to zpravidla nebývá zcela běžný postup: konkrétně v dějinách veřejné správy, dějinách institucí, kanceláří, úřadů a v s nimi související regionální historiografii, případně i v dalších oblastech. Na základě několika konkrétních příkladů jejich aplikace (na stejném území, ale v různých časových úsecích) se pokusí zodpovědět následující otázky: 1. nakolik jsou těmito postupy získané výsledky a výstupy pro bádání v uvedených disciplínách relevantní a využitelné; 2. jaké jsou možnosti jejich použití při interpretaci velkých datových souborů získaných například z pramenů hromadné povahy anebo naopak izolovaných informací získaných z ego dokumentů a jiných typů pramenů narativní i diplomatické povahy; 3. jak průkazná je jejich výpovědní hodnota vzhledem k údajům získávaným ve shora uvedených disciplínách jejich "běžnými" postupy; a 4. jakými cestami lze výsledky takto zaměřeného zkoumání ověřovat. V druhé části se příspěvek zaměří na nejčastěji interdisciplinárně používané postupy a metody (zobrazovací, kvantifikační, komparativní, deduktivní atp.) a na jejich cíle a výsledky při využití v shora uvedených disciplínách. Závěrečná část příspěvku předloží na několika konkrétních příkladech z oblasti jižních Čech (správa budějovické diecéze versus lokální moc) a Vysočiny (správa velkostatku Pacov a panství Pelhřimov versus ostatní správní orgány v regionu) k odborné diskuzi výsledky aplikace shora uvedených postupů a metod, doplněné o výstupy metod zobrazovacích (mapy, plány, nákresy, modely) a kvantifikačních (tabulky, grafy, případně i počítačové aplikace) a jejich srovnání a zhodnocení.