Již evropský starověk znal vojenské příručky jako jeden z typů naučné literatury. Ačkoliv se žánr v průběhu let proměňoval a přizpůsoboval aktuálním potřebám relevantního čtenářstva, vycházejí jeho nové tituly dodnes. V prvotiskovém období, konkrétně v 70. letech 15. století, začaly vojenské příručky dobývat vedle světa rukopisných knih i tištěnou produkci. S rozvojem knihtisku rostl i počet publikovaných militárních spisů a množství jejich unikátních vydání. Tyto tisky lze rozdělit mnoha způsoby – podle typu vojska, jímž se knihy zabývají, nebo podle předpokládaných čtenářů. Co se komplexnosti probírané látky týče, lze sledovat jednoduché výcvikové manuály i rozsáhlejší analytická pojednání. Některé se zabývají vojenskou administrativou, jiné vojenským uměním a další například vojenskou matematikou. S žánrem souvisejí těž vojenské řády, případně duelové příručky. Příspěvek se zaměří na žánr vojenských příruček v raném novověku, s hlavním zřetelem na exempláře vydané tiskem ve střední Evropě v letech 1550–1650. Tyto publikace jsou předmětem zájmu širšího spektra recipientů: historiků vojenství, knihovědců (ačkoliv dosud převážně zahraničních) i laiků především z řad reenactorů raně novověkých vojenských reálií. Každá z těchto skupin pohlíží na příslušné knihy svým vlastním způsobem a klade důraz na jejich jiné aspekty, ovšem takto dílčí pohled na komplexní téma, kterým novověká příručka bezpochyby je, je mnohdy značně zkreslující. Cílem příspěvku je shrnout dosavadní, a především pak současný výzkum v oblasti daného žánru, pojmenovat problémy, které s výzkumem dobových vojenských příruček souvisejí, a načrtnout možnosti dalšího směřování bádání.