Příspěvek se zaobírá otázkou možné specializace soudců pražského apelačního soudu, a to v období poslední třetiny 17. století. Na uchazeče o post rady apelačního soudu byly kladeny požadavky na prokázání znalostí trestního a civilního práva, soudci tedy měli mít hluboké znalosti z obou odvětví. Vzhledem k rozsahu agendy apelačního soudu a množství zde působících soudců se však nabízí otázka, zda se soudci ve své rozhodovací činnosti specializovali na určitý výsek práva, či zda jejich přiřazování k jednotlivým kauzám bylo nahodilé. Případnou specializaci je přitom možné sledovat ve dvou základních úrovních: jednak na úrovni rozlišení trestního a civilního úseku soudnictví, jednak v rámci těchto odvětví (například specializace na majetkové trestné činy či obchodní záležitosti). Pro zodpovězení této otázky byla zásadní osoba soudce zpravodaje, který byl určen ke zpracování konkrétního případu a vypracování návrhu rozhodnutí, o němž posléze hlasovalo plénum apelačního soudu. Výchozím pramenem proto budou ortelové knihy apelačního soudu, ve kterých je vždy uveden soudce zpravodaj, a dále zápisy ze zasedání většího a menšího senátu apelačního soudu, které umožní proniknout do organizace apelačního soudu. Období konce 17. století bylo omezeno stavem pramenů, neboť zatímco ortelové knihy jsou dochovány takřka intaktně pro celé období existence apelačního soudu, knihy ze zasedání senátů se zachovaly pouze částečně pro 70. až 90. léta 17. století.