Nejen v prostředí šlechtických rezidenčních dvorů, ale i ve vztazích mezi šlechticem a obcí jeho rezidenčního města každodenní život provázela celá řada prvků symbolické komunikace, pro nás jen občasně zachytitelných „ceremoniálů“, průběžně fixujících sociální vztahy a hierarchie. Východisko zamyšlení nad možnostmi rekonstrukce jejich spektra a jejich významů v prostředí pozdně středověkých rezidenčních měst a městeček je dvojí: (1) ceremoniální pozadí měl již samotný vztah poddaný–vrchnost (sliby věrnosti, v některých případech i odvody a roboty, a reciproční vrchnostenský závazek respektovat práva poddaných); (2) městská každodennost byla daleko spíše věcí průběžného hledání kompromisu a modu vivendi než jednostranné vrchnostenské autokracie. Sociální vazby nacházely svůj výraz a současně řadou způsobů – prostřednictvím darů a poct, formou i obsahem jednání o udělení privilegií, tzv. městských řádů i dílčích reglementací v životě města, cechovních artikulí apod. Rezidenční města byla jevištěm vrchnostenských vjezdů (minimálně v některých případech slavnostních), svateb („veřejnou“ záležitostí bylo i narození potomka) i pohřbů (zvláště když se panská nekropole nacházela v městském farním kostele či v místním klášteře). Svou roli ve vzájemných vztazích hrála i symbolika některých míst – městských bran, panského sídla, radnice anebo městského farního kostela či špitálu, stejně jako tras (vjezdy, procesí apod.). Společným jmenovatelem na první pohled pestrého a různorodého spektra byla fixace a současně potvrzení sociálních vztahů a hierarchií, řádu (ordo civitatis) v městském mikrosvětě.