Cílem referátu bude představení možností, které při studiu dvorského ceremoniálu a reprezentace panovníka nabízí dvorské účty coby specifická skupina pramenů. Výklad přitom bude zaměřen nejen na badatelský potenciál spojený s evidencí příjmů a vydání dvorské společnosti. Stejnou měrou bude pozornost věnována interpretačním limitům spojeným s touto skupinou pramenů. Ty vycházejí z podstaty účetní evidence, která registruje ty jevy a situace, jež se promítly do provozu zeměpanské pokladny. Navíc reprezentují účty materiál, jehož užitná hodnota mívala časově omezené trvání – účty zastarávaly a stávaly se zbytečnými, dnes jsou proto dochovány nahodile. Výraznou výjimku v tomto ohledu představují účty vedené u dvorů zástupců dynastie Jagellonců. Relativně ucelené řady účetních knih jsou k dispozici od posledních dekád 14. století. Pokrývají období vlády polsko-litevských panovníků Vladislava Jagiełły, Kazimíra IV., Jana Albrechta a Alexandra, stejně jako Zikmunda I. Současně se dodnes částečně dochovalo účetnictví spojené s provozem dvorů českých a uherských králů Vladislava a Ludvíka, které rozhojňují účetní registra Zikmunda I. z doby před jeho nástupem k vládě v polsko-litevském prostoru, neboť v daném čase tento Jagellonec pobýval v Uhrách a v českých zemích a s titulem vrchního hejtmana zastupoval krále ve Slezsku a v Lužicích. Zevrubnou analýzou dochovaných účetních knih Jagellonců z období ohraničitelného přibližně léty 1388–1526 se referent pokusí představit a tematizovat jejich význam ve vztahu ke studiu dvorského ceremoniálu a panovnické reprezentace – od specifických funkcí osob činných u dvora až po detaily spojené s vjezdy panovníků do měst či s veřejnou (volbou času a míst pečlivě režírovanou) účastí na bohoslužbách.