Autor se pokusí s využitím různých druhů písemných a ikonografických pramenů postihnout vztah habsburských vladařů, zvláště Ferdinanda I. a jeho synů, ke zvířatům, ať žila ve volné přírodě, nebo v zajetí dvorských zvěřinců (Ambras, Innsbruck, Praha, Vídeň). Pozornost bude věnovat symbolickým projevům vladařské reprezentace při lovech a štvanicích, jejichž dramaturgie oslavovala ctnosti očekávaného rytířského chování urozeného muže renesanční doby. Jejich pořádání nebylo myslitelné bez dravých ptáků, psů a koní, o něž se starali speciálně vycvičení dvorští služebníci se širokou sítí dodavatelů. Stranou zájmu autora sdělení nezůstane reprezentační funkce ptačích voliér v habsburských rezidencích 16. století, v nichž se obohacovala skladba chovaných hrabavých ptáků o exotické druhy, které se dostávaly na středoevropské dvory zprostředkovaně přes Portugalsko, Španělsko a Nizozemí. Zvláště exotická zvířata (lev, nosorožec, slon a další) sehrávala nepřehlédnutelnou roli v propagandě habsburských vladařů při rozmanitých dvorských slavnostech, zvláště při slavnostních vjezdech a turnajích. Poznání symbolického významu zvířat v reprezentaci Habsburků a jejich dvorů představuje nosnou interpretační osu, jež umožňuje historikovi, aby se pokusil s oporou v konceptech historické antropologie proniknout do složitého myšlenkového světa středoevropských vládců na rozhraní středověku a novověku.