Příspěvek se věnuje rychlému úpadku myšlenek hospodářské samosprávy v období raných 90. let v Československu a snaží se vysvětlit jeho příčiny. Vývoj v období postsocialismu porovnává s dlouhou tradicí politických hnutí prosazujících uplatnění hospodářské samosprávy, která byla jednou z formativních idejí zejména v druhé polovině 40. a 60. let 20. století, pokusy o její prosazení se však odehrály i těsně po první světové válce. Na příkladu raně postsocialistických sporů o provedení privatizace podniků ve státním vlastnictví ukazuje, že příslib samosprávy v ekonomické oblasti, jakkoliv těsně po Sametové revoluci do veřejného prostoru vstoupil, brzy přestal být součástí představ dobových aktérů o štěstí a byl nahrazen příslibem rovného přístupu k možnosti stát se vlastníkem. Jednou z příčin jeho rychlého úpadku byla schopnost tehdejších ekonomických liberálů využít spontánně vzniklého odporu veřejnosti proti "starým strukturám" k prosazení rozsáhlé privatizace státního majetku, která byla představena coby spravedlivý způsob jak umožnit, aby namísto bývalých elit mohla z nového ekonomického pořádku profitovat nejširší veřejnost. Kuponová privatizace v letech 1991–1994 tak v podstatě uzavírá několik desetiletí snah o prosazení zaměstnanecké samosprávy v Československu.