Středověká témata často závisí na vyprávěcích pramenech jednotlivců, jejichž záměry mohly být různé. Setkáváme se například se snahou o zachycení chronologického vyprávění v souladu s církevním kalendářem, obhajobou tábora pisatele, či zadavatelskými díly pro zdůraznění činů mecenáše. Situaci neusnadňuje ani pozvolný rozvoj žánrů, v jehož důsledku mohou anály přerůstat v kroniky, kroniky v paměti, jindy naučné texty popisující reálie každodenního života, např. role mužů, žen či dětí. Stejně tak veršovaná díla nepředstavovala „pouze“ lyriku či epiku tak, jak chápeme poezii dnes. Naopak zcela záměrně reflektovala nálady ve společnosti (literárně-tematickou módu) a reagovala na ně, využívala morální imperativy, konstruovala ideály a historické události jí sloužily coby zápletky děje. Z hlediska dvorského bádání zůstávají tyto prameny klíčové, a to i přes všechny interpretační nesnáze. Příspěvek se proto bude soustředit na představení obsahu a výpovědi jednotlivých písemných děl různých žánrů ve vztahu k popisu panovnického dvora a chování dvorské společnosti ve středověku. Cílem bude poukázat na způsoby vyjádření i termínů v kontextu středověkého myšlení, vnímání potřeby řádu či odpovídajícího uspořádání na cestě ke vzniku pramenů normativně závazného charakteru.