Tradiční výzkum studené války se dlouho dobu zaměřoval na diplomatickou rovinu tohoto konfliktu s důrazem na vztahy mezi dvěma znesvářenými supervelmocemi. V posledních dvou desetiletích se ovšem těžiště výzkumu přesunulo také k menším (tzv. periferním) státům, které do vývoje studené války v některých jejích fázích rovněž nemalou měrou zasahovaly. To byl i případ Československa, které zvláště ve vztahu k nově dekolonizovaným zemím třetího světa vyvíjelo řadu aktivit z oblasti ekonomických vztahů, budování investičních celků, vysílání expertů či přijímání studentů, stážistů a zahraničních pracovníků. Praha se během studené války stala také jedním z center socialistického světa a sídlila v ní řada mezinárodních organizací. Cílem příspěvku je zhodnotit nové perspektivy výzkumu vztahů a kontaktů mezi Československem a třetím světem v době studené války z perspektivy transnacionální a globální historie, která umožňuje nahlížet na dějiny studenoválečného konfliktu odlišnou perspektivou transferů vědění přes „Železnou oponu“, jež pro řadu aktérů nebyla neproniknutelnou bariérou oddělující a izolující východní Evropu od zbytku světa. Tyto přístupy naopak poukazují, že socialistické Československo bylo nedílnou součástí globálních procesů, transferů a výměn, jejichž detailnější zkoumání může dopomoci decentralizovat naše chápání studené války, pochopit význam východní Evropy v kontextu globálních dějin po druhé světové válce a v neposlední řadě lépe porozumět vzájemnému stýkání a potýkání se evropského kontinentu s oblastmi globálního jihu.