Mezinárodní organizace sídlící v Praze byly donedávna historiografií považovány za pouhé pěšáky na šachovnici studené války – získávaly označení jako krypto-komunistické nebo sovětské frontové organizace. Role těchto organizací – z nichž mezi nejvýznamnější patří Mezinárodní svaz studentstva, Mezinárodní organizace novinářů, Světová odborová federace nebo mezinárodní časopis Otázky míru a socialismu – však byla mnohem vrstevnatější. Tento příspěvek se snaží přiblížit, do jaké míry pražské mezinárodní organizace skutečně hájily zájmy profesí či tříd, které zastupovaly. Dále představuje strategie legitimizace, které tyto organizace hledaly a uplatňovaly, a proměnu jejich diskurzu během poválečných desetiletí. Prezentuje organizace nejen jako místa konfliktu, ale i spolupráce s prozápadními organizacemi a s mezinárodní komunitou, a jako místa setkávání mezi třemi světy studené války. Tato témata mohou přispět nejen k rozvoji dosud značně opomíjeného studia mezinárodních rozměrů socialistické Prahy, ale také ke studiu mezinárodní i mezi-blokové mobility a transferu idejí, symbolů a vědění v době globální studené války.