V příspěvku bude provedena bilance dosavadního bádání nad soudními a rozhodčími listinami v českých zemích doby předhusitské a načrtnuty možné perspektivy dalšího tázání. Centrální problém, kolem nějž bude prezentace oscilovat, spočívá v možnosti jednak rekonstruovat jednotlivé procesní instituty a učený proces jako celek v zrcadle dochované textové tradice, jednak identifikovat momenty, kdy docházelo k symbióze mezi procesem římsko-kanonickým a laickým. Než bude možné dospět k syntetizující představě, zdá se na místě probrat kazuistiku metodou dílčích analytických sond. Takovou příležitost pro hlubší reflexi nabízí spor o hranice brněnských farností z r. 1293, ilustrující do nebývalých podrobností, jak se o farních limitacích jednalo před církevním soudním fórem. Pramenem našeho poznání jsou editované soudní listiny, v nichž se dočteme o neshodách panujících na konci 13. století mezi brněnskými kostely sv. Petra a sv. Jakuba v důsledku protichůdných názorů zdejších plebánů na rozsah jejich vzájemně sousedících městských farností. Přestože napětí mezi oběma církevními ústavy zanechalo dlouhou stopu v domácí historiografii, pozornost odborné veřejnosti se stáčela mnohem spíše ke zmapování sporné limitace, než ke složitým peripetiím samotného procesu, směřujícího ke konsolidaci farních obvodů v Brně, a tak stojí za pokus zaměřit se pro změnu na formálně-právní aspekty celé záležitosti.