Postátnění Náprstkova muzea a jeho začlenění do Národního muzea, ve kterém si udrželo postavení samostatného oddělení cizokrajného národopisu, odstartovalo celou řadu snah o reorganizaci a propojení výzkumu a sbírek z mimoevropských oblastí. V průběhu 50. let se Orientální oddělení Národní Galerie pod vedením indologa Lubora Hájka pokusilo převzít prim a vytvořit Muzeum orientálního umění, resp. Muzeum východních kultur. O desetiletí později se situace proměnila, Náprstkovo muzeum se mělo spojit s Etnografickým oddělením Národního muzea a zahrnout mělo rovněž dosavadní sbírku Národní galerie, čímž by došlo k vytvoření reprezentativního Muzea východních kultur. Příspěvek se bude zabývat institucionální proměnou Náprstkova muzea a strategiemi, které použilo v průběhu 50. a 60. let při snaze o vybudování centrální instituce pro výzkum a shromáždění sbírek mimoevropského umění. Bude sledovat interakci muzeí, československé Akademie věd a její Komise pro etnografii a folkloristiku a ministerstva kultury, institucí, které rozhodly o osudech Náprstkova muzea až do doby dnešní.