Prezentace se sice zaměřuje na geograficky a kulturně vzdálený region, ale metodologické způsoby řešení mohou být zajímavým příspěvkem do širší debaty o kvantitativním přístupu ke studiu elit. Příspěvek se zaměří na tchajwanské elity během japonského a raného poválečného období (zhruba 1897–1953), přičemž staví na předběžné (nepublikované) studii tchajwanských místních elit. Datový soubor obsahuje informace o 245 místních zastupitelstvích a o 7 568 poslancích. Pro více než třetinu poslanců existují další biografické informace v databázi TBIO (RDF sémantická databáze). Předběžná studie testovala hypotézu, jestli místní politické elity byly obecně schopny udržet si své sociální postavení po politickém přechodu v roce 1945 a sledovala zapojení poslanců do různých typů organizací – zde chápána jako habitus (jako zvyky, dovednosti a dispozice skupiny). To umožnilo porovnat habitus předválečných a poválečných skupin v těchto kategoriích: 1) věk nástupu do funkce, 2) rodinný původ, 3) regionální mobilita v rámci funkce, 4) vzdělání, 5) zdroje prestiže (portfolia prestiže), 6) sociální mobilita ve vztahu k rodičům a dětem. Výsledek potvrdil, že obě skupiny jsou strukturálně podobné. Tato prezentace naváže na zkoumání vzorců habitu těchto skupin: 1) Prezentace se prostřednictvím analýzy sociálních sítí zaměří na rodinné vazby jednotlivých zástupců zastupitelstva. Studium příbuznosti nám pomůže pochopit rodinné vazby a manželské sítě jako stabilizační prvek při formování politických elit. 2) Zdá se, že během japonského koloniálního období se profesní elity složené převážně z učitelů a lékařů angažovaly i v oblasti politiky, dobrovolných sdružení a soukromého podnikání. Prezentace rekonstruuje profesní dráhy politických elit, aby prozkoumala tyto vzorce sociální mobility.