Příspěvek představuje závěry z dosavadního bádání autora v rámci disertační práce realizované na Katolické teologické fakultě UK. Vztahuje se k osobě, která nezanedbatelně ovlivnila rozvíjející se inteligenci. Během studia dostupných pramenů byly vyhodnoceny některé starší, ale i novější informace k osobě Valdštejna za mylné a jedná se tak o revizi k jeho biografii. Příspěvek také samozřejmě směřuje i ke kazatelské praxi Valdštejna a zároveň prezentuje jeho kázání jako zdroj informací pro lepší poznání každodennosti studovaného časového období. Na kazatele z pohledu současné historiografie je totiž nutno nahlížet i jako na zprostředkovatele životní praxe doby, ve které žil, jelikož byl autorem, který měl potřebu svému okolí prezentovat subjektivní vnímání pro něho současného světa. Výklad samotného kázání z hlediska teologického se může jevit za nepřesvědčivý vzhledem k faktu, že kazatel v jakékoliv době nerespektuje primární záměr původního autora díla, ze kterého sám vychází, ale jako dílek skládačky ho užívá tak, aby zapadl do jeho konceptu subjektivního vnímání období, ve kterém žije. Zcela přijatelným se tak stává přistupování ke kázání jako zdroji informací dobové praxe a vnímání kazatelny jako mediálního elementu. Pomineme-li tradiční teologické zdroje, tak ze samotných zdrojů Valdštejn při přípravě svých kázání mimo jiné využíval i jemu dostupné vědecké poznatky a vlastní či přejatou zkušenost.