Oblasti československého pohraničí ležící na hranici mezi ČSR a polskými teritorii nově získanými v roce 1945 a jejich historický vývoj v poválečném období, představují jedno z témat, které dosud stálo spíše mimo hlavní proud vědeckého zájmu. Tento příspěvek se soustředí na rozsáhlou oblast rozkládající se od Opavska na východě až ke Králíkům na západě, od československo-polské hranice na severu, až oblasti Moravské Třebové a Moravského Berouna na jihu. Svým rozsahem zkoumané území překračuje zemské hranice i krajské hranice z let 1949–1960 a vytváří specifický prostor, definovaný demografickými a národnostními proměnami (vysídlení původního obyvatelstva, dosídlení, výrazná národnostní diverzita překonávající republikové standardy, pokles hustoty osídlení, majorita menších sídel), hospodářskými specifiky (převaha zemědělství, průmysl dekoncentrován do menších sídel) a společným jmenovatelem je též periferní charakter tohoto teritoria. Příspěvek si klade za cíl na základě výše zmíněných charakteristik vymezit toto území, poukázat na jeho specifika a předestřít možnosti pro jeho další historický výzkum v období vymezeném roky 1945–1960.