Příspěvek je věnován vývoji práva na Starém Městě pražském od jeho počátků na přelomu 13.–14. století do vydání Koldínova městského zákoníku (1579). Konkrétně se pokouší ukázat, jaké právo bylo v dílčích fázích tohoto vývoje právem platným na Starém Městě. Přibližuje právo, které bylo vytvářeno v pozdním středověku přímo na Starém Městě pražském (statutární právo, tzv. práva konšelská, tzv. Právní kniha Starého Města pražského a Soběslavská práva). Toto právo vzniklé přímo na Starém Městě se odrazilo v kodifikaci městského práva pouze v omezené míře. Na druhé straně příspěvek ukazuje klíčový význam recepce brněnského, resp. brněnsko-jihlavského práva na Starém Městě od počátku 15. století. Tato recepce proběhla v 15. století nikoli jednorázově, nýbrž v několika fázích. Recipované brněnské, resp. brněnsko-jihlavské právo se stalo základem práva Starého Města již během poslední třetiny 15. století. Od konce 15. století prošlo toto právo svébytným vývojem, jehož předběžným završením byla právní kniha Brikcího z Licska (1536). V té době již bylo toto (původně brněnsko-jihlavské) právo fakticky považováno za právo Starého Města, vycházela z něj judikatura staroměstského soudu a posléze se stalo jedním ze základních východisek Koldínovy kodifikace.