Výzkum vztahující se k zemím Koruny české v pozdním středověku a v raném novověku patří v současnosti k již etablovaným tématům české historiografie. Komplex zemí, kterému dali základ první lucemburští panovníci na českém trůnu, se v následujících staletích propojil těsnějšími vazbami. Německá ani polská historiografie donedávna příliš neakcentovaly tuto problematiku. I koncept vývoje českých dějin se dlouhou dobu obešel bez tohoto rámce, který ale představoval ve 14. až 17. století jeden ze základů budování a projevů české státnosti, kterou můžeme směle nazývat státností celokorunní. Ať již přímo v Čechách, ale také v ostatních korunních zemích byl nejpozději v druhé polovině 15. století tento pojem plně akceptován také tamními politickými elitami. Od počátku 21. století můžeme zaznamenat výrazné zvýšení zájmu o tuto problematiku především díky prof. Lence Bobkové a okruhu osob, který se kolem ní vytvářel. Byli to jak její přímí žáci, tak i historici z jiných univerzit, ba v neposlední řadě také někteří zahraniční odborníci, kteří se účastnili pravidelně organizovaných konferencí Korunní země v dějinách českého státu, kde se dařilo definovat politicko-společenský prostor zemí Koruny české z různých hledisek napříč historickými obory (politické, hospodářské, církevní, kulturní dějiny, dějiny umění). Produktem této pozornosti bylo také několik zpracování monografického charakteru. Dvacetileté jubileum zvýšeného zájmu o korunní problematiku tak představuje vhodný podnět k zamyšlení nad současným stavem poznání, prezentací zájmu o české Korunní země v sousedství (Polsko, Německo), ale také vytčení dalších možných směrů badatelské aktivity prostřednictvím případových studií a komparací vývoje českých Korunních zemí v kontextu ostatních evropských států.