V období studené války došlo nejen k bipolárnímu rozdělení světa, ale také k omezení kontaktů mezi jednotlivými společnostmi Východního bloku a vytvoření nových vnitřních hranic. Heterogenita a mnohojazyčnost jako dědictví starých imperiálních dob zůstaly zásadními faktory i v době státního socialismu, ač to oficiální projevy nepřipouštěly. Tato tradice s sebou nesla i zkušenost mobility a vzájemného propojování znalostí (entanglements). Zejména vědci odůvodňovali potřebu vzájemných kontaktů a výměny poznání, čímž došlo k přehodnocení vědeckého izolacionismu. Ale byla to výlučně zásluha vědců? Nebo se od nich očekávalo, jak se zapojí do nadnárodních epistémických komunit a jak budou prosazovat transfer svého vědění do zemí třetího světa? Organizátoři panelu (Tomáš W. Pavlíček a Jan Surman) se zaměřují na česko-polské kontakty v období socialismu, ale prostor panelu je otevřen tematicky široké škále referátů o výměnách a transferu vědění nejen mezi experty, ale i umělci. Byli polští vědci ve výhodnější pozici než čeští intelektuálové? Čím se odlišovaly kontakty od jiných zemí v rámci Východního bloku? Měli umělci více volnosti než vědci? Panel umožňuje poměřovat lokální praxi s globálními kontexty, interpretovat výpovědní hodnotu oficiálních dokumentů se svědectvím pamětníků a mapovat transnacionální propojování nejen vědců, ale i dalších partnerů vzájemné spolupráce. V sekci bude možné prezentovat a diskutovat česky a anglicky.