V kontextu současných diskuzí o klimatické změně, zeleném New Dealu či o vztahu mezi společenskou a přírodní dynamikou probíhající Covid-19 pandemie se často ozývají více (či spíše méně) poučené reference k minulosti. Česká historická obec do těchto diskuzí vstupuje až na výjimky spíše opatrně. Metodologická a interpretační pluralita environmentálních dějin, čerpajících tu z (dějin) jednotlivých (přírodo)vědních disciplín, tu ze sociálně historických přístupů či dějin umění, nepřináší pro média zajímavá a zcela jednoznačná stanoviska ohledně řešení těchto problémů. Záměrem našeho panelu ovšem není tuto situaci napravovat, naopak chceme představit pokusy o historizaci této environmentální debaty v českém prostředí a přispět tak v rámci možností humanitních věd k pochopení její vnitřní dynamiky, kontinuit a diskontinuit na úrovni institucí, idejí, sociálních skupin, jejich zájmů a aktérů. Ostatně se zdá, že právě ignorování "humanitních" expertíz vede ke slepé reprodukci historicky utvářených názorů a bariér, které je ostře oddělují a blokují hledání společenského konsensu.