Výzkum průběhu a dopadů studené války ve střední a východní Evropě prošel v posledních třech desetiletích výraznou proměnou. Její konec, vedoucí k otevírání archivů (nejen) bývalých socialistických zemí, umožnil zkoumat tento konflikt na základě do té doby nepřístupných zdrojů, ale také nových interpretačních rámců a přístupů. Na jejich základě začal být opouštěn bipolární pohled na studenou válku jako střet především dvou supervelmocí – Spojených států amerických a Sovětského svazu, a naopak zdůrazňován vliv a role dalších státních i nestátních aktérů. Region střední a východní Evropy patřil mezi oblasti, do jejichž vývoje studená válka výrazně zasáhla. Rozvoj nových přístupů, zejména pak New Cold War History či transnacionální a globální historie, umožnil posun ve zkoumání regionu od pasivního „hráče“ a „oběti“ ve studené válce k vnímání jeho role také jakožto významného aktivního participanta. Cílem panelu je iniciovat diskuzi nad současnými trendy a rovinami výzkumu průběhu studené války ve střední a východní Evropě s důrazem na Československo. Tematicky se přitom dotkne československé role v procesu dělení Evropy a počátcích studené války, dále československého zapojení do procesu dekolonizace a široké škály aktivit v postkoloniálních oblastech, včetně studentské a expertní mobility, rozvojové pomoci, kampaní solidarity i mezinárodního obchodu. Panel otevře také otázku, jak velká byla míra autonomie československé politiky ve studené válce, nakolik se proměňovala v čase a jakými způsoby Praha své na Moskvě samostatnější aktivity legitimizovala. V neposlední řadě budou diskutovány vztahy mezi Československem a dalšími socialistickými zeměmi, včetně pozice Prahy v rámci východního bloku a mezinárodního socialistického hnutí.