Historické vzdělávání se již tradičně pohybuje mezi relativní bezvýznamností, již mu připisují kurikulární normy, a velkým zájmem, kterého se mu dostává ze strany médií a laické veřejnosti. Nutnost vyrovnávat se s požadavky různých sfér (decizní, mediální, rodičovské, žákovské atd.) s sebou nese řadu nejistot a dilemat. Tento panel se snaží o vymezení úkolů a problémů, které současná kulturní situace didaktice dějepisu přináší. Klíčové otázky: Co je a není v dějepise důležité a proč? Co by se v něm měli žáci učit a jaké dovednosti by měli rozvíjet? Čím se vyznačuje historicky ne/gramotný člověk? Co to vlastně znamená „umět dějepis“? Jak má vypadat dějepisná vlastivěda na 1. stupni? S jakými dovednostmi má odcházet absolvent učitelského studia do praxe a jak má vypadat moderní vzdělávání budoucích učitelů a učitelek dějepisu? V čem se má lišit příprava učitelů dějepisu pro ZŠ a SŠ? Co očekáváme od moderní učebnice dějepisu? Jak vysvětlit veřejnosti a rodičům, že dějepis není biflovací předmět, ale prostor k přemýšlení a dialogu? Jak se vyhnout tomu, aby středoškolák neměl pocit, že se potřetí učí to samé? Panel garantuje Asociace pro didaktiku dějepisu.