Hlavním úkolem soudobých dějin, jak se konstituovaly v Česku a na Slovensku po roce 1989, byl historický výzkum a interpretace dějin komunistické diktatury, případně období po roce 1938, tj. včetně druhé republiky, války a období 1945–48. V posledních letech se toto pojetí ukazuje jako přežilé; potřeba historizovat porevoluční vývoj československé (české a slovenské) společnosti je evidentní, jak ukazují i první historické práce s touto ambicí. Jen málokdo se ovšem věnuje výlučně porevolučnímu období. Myšlenkové, společenské i ekonomické změny, k nimž došlo po roce 1989, jsou povětšinou zobrazovány jako děje, jež mají svůj počátek dlouho před tímto mezníkem. Historičky a historici tak hovoří o „dlouhé změně“, jejíž kontury je možné mapovat přinejmenším od druhé poloviny let sedmdesátých. Panel bude věnován výzkumným tendencím a akcentům historického bádání postsocialismu a neoliberalismu v oblastech jako jsou právo a politika, environmentální a urbánní dějiny, ekonomika či kulturní dějiny. Přizvaní historici a historičky budou prezentovat výsledky svého dosavadního bádání o povaze a kořenech změn, k nimž docházelo v Československu (resp. obou následnických státech) v devadesátých letech. Součástí diskuze bude i postavení domácího bádání v širším kontextu historického a sociálně-vědního výzkumu postsocialismu a neoliberálního obratu v Evropě a ve světě a z toho vyplývající výhledy do budoucna.