Sekce se bude zaměřovat na interpretace osvícenství a osvícenského státu v polistopadové české historiografii. Po epoše 30.–80. let, kdy se téma osvícenství těšilo poměrně velkému zájmu českých historiků (i podpoře oficiální státní ideologie, a to jak předválečné, tak poválečné), došlo od 90. let k jistému útlumu. Ustavení specifického údobí „raného novověku“, které nahradilo někdejší „pozdní feudalismus“, sice ponechalo osvícenství charakter zlomové epochy (ostatně výuka českých dějin nejen na pražské filozofické fakultě, stejně jako Grantová agentura České republiky kladou klíčový „dějinný předěl“ mezi „staršími“ a „novějšími“ dějinami právě mezi léta 1780 a 1800), na druhé straně se osvícenská epocha sama mezi tento „raný novověk“ a následující „devatenácté století“ jaksi propadla. Jakým způsobem promýšlet tuto fázi dějinného vývoje po rozpadu marxistického modelu „pozdně feudální společnosti“? Jak ukotvit toto období do „příběhu“ českých dějin zakotvených stále převážně do teleologické narace určované národními a estetickými hodnotami zformovanými v pozdním 19. a 20. století? Je možné se přitom inspirovat postavením a interpretací osvícenství v jiných (středo)evropských historiografiích? Jak vymezit pojetí „moderního státu“ ve vztahu k česko-rakouskému útvaru vzešlému z tereziánských a josefinských reforem? Jak promýšlet vztah mezi tímto centralizovaným státem a počátky „občanské společnosti“? Jak (re)konceptualizovat vztah mezi „českým osvícenstvím“ a „českým obrozením“? Možné tematické okruhy: Osvícenství – počátky moderního státu a občanské společnosti? Státní absolutismus jako generátor občanské rovnosti? (České) osvícenství versus (české) obrození: antagonismus nebo spojenectví? Jak myslet (české) osvícenství bez (českého) obrození?