Výzkum vladařských dvorů patří v české historické vědě již tři dekády mezi stěžejní směry bádání. Jinak řečeno, zájem o panovnické, šlechtické či církevní dvory se od roku 1989 etabloval jak v medievistice, tak raném novověku. Dvory představovaly centra, která slučovala správu země, vytvářela komunikační uzly a současně podněcovala umění, ať už šlo o literaturu, hudbu, stejně jako řadu civilizačních změn. Cílem panelu bude proto, vedle zhodnocení dosažených výsledků, snaha poukázat na kontinuitu výzkumu ve smyslu dějin dlouhého trvání, kde vyniká právě dvorský ceremoniál a reprezentace. Akcent bude kladen zejména na chování rodin, dvořanů i služebného personálu, které se postupně ustalovalo v podobě ceremoniálních úkonů, pravidel, a ovlivňovalo všední každodennost. Souvisle s tím budou představeny metodické směry bádání; rozdílné či shodné jak pro středověk, tak raný novověk. Chybět nebudou ani otázky a problémy spojené s interpretací či výpovědní hodnotou odlišných skupin pramenů, tzn. nejen diplomatických a narativních, ale například ikonografických, uměleckých ad.