Labour history, tedy dějiny práce a pracujících, jsou dnes již tradiční disciplínou historického bádání. Užívají přístupy sociálních, hospodářských, kulturních, ale i například právních dějin. Předmětem výzkumu mohou být sociálně-historické a právněhistorické analýzy dějin pracovního trhu, měnících se vztahů a vzájemných vazeb zaměstnanců a zaměstnavatelů či formování organizací chránících a podporujících zájmy zaměstnanců, ale i zaměstnavatelů. Specifickou a atraktivní oblastí odborného zájmu této disciplíny jsou pak dynamické momenty pracovních konfliktů či stávek. V současné době je také stále více na vzestupu výzkum toho, jak utváření vědomí společné pospolitosti pracujících v dějinách ovlivňovalo jiné identity jako náboženské vyznání, etnicitu nebo gender. Labour history jsou také subdisciplínou historiografie, kde se stále více prosazuje globálně historický přístup, neboť současné globální výzvy jako digitalizace práce, změny klimatu nebo migrační pohyby budou mít bezprostřední vliv na podobu světa práce a vyzývají k další analýze v historické perspektivě. Zkoumání dějin práce se těší oblibě v zemích s tradicí silného a nepřerušeného dělnického a odborového hnutí. V České republice zaznamenaly po roce 1989, vzhledem k ideologizaci této disciplíny v předchozím období, značný úpadek. V posledním desetiletí se však toto téma vrací i do české historiografie. Panel si klade za cíl intelektuální reflexi české historiografie práce v období 1781–1989 a bude zaměřen na analytické a teoretické příspěvky. Vítány jsou příspěvky reflektující tradici české historiografie práce nebo prezentace inspirativních metodologických přístupů.