Tři desetiletí historického bádání v ČR
Garant- doc. PhDr. Lydia Petráňová, CSc.
- prof. PhDr. Petr Vorel, CSc.
Abstrakt
Smyslem tohoto sjezdového tematického bloku je postihnout hlavní obecnější vývojové tendence, které provázely českou historiografii v průběhu tří desetiletí od vzniku České republiky. Většinu sledovaných jevů můžeme identifikovat již v průběhu devadesátých let 20. století, ale výraznější mezník ve vývoji oboru představuje až počátek 21. století. Až tehdy dochází k podstatnému nárůstu historických pracovišť základního výzkumu (především zakládání nových univerzitních pracovišť mimo tradiční centra) a ke změně financování vědy a výzkumu (projektové a institucionální). Rychlý rozvoj informačních technologií a postupné stírání zásadní ekonomické bariéry, která omezovala možnosti českých historiků bádat a prezentovat své výsledky v ekonomicky vyspělejším zahraničí ještě na přelomu století, umožnily plnohodnotnou integraci naší historické vědy do mezinárodních vědeckých struktur. Přispěla k tomu i generační obměna, během níž se stále výrazněji prosazují mladší historičky a historici, kteří již měli možnost absolvovat své vysokoškolské studium nebo dlouhodobý badatelský či studijní pobyt na kvalitních zahraničních pracovištích. Tento trend je výrazně zřetelný na nejvyšší úrovni mezinárodního vědeckého života, kterým jsou světové oborové vědecké kongresy. Historická obec si je přitom vědoma své odpovědnosti při interpretaci starších, moderních i nejnovějších dějin. Všechny fáze historického vývoje se mohou stát nástrojem propagandy a mohou být zneužity k politickým cílům či k ospravedlnění odsouzeníhodných činů. Ve svobodném a demokratickém světě není výklad historie nástrojem politického, konfesijního či mocenského boje. I to je jeden z důvodů, proč věnujeme takovou pozornost otázce etiky historikovy práce. Tato mnohovrstevná kategorie zahrnuje jak otázku vztahu k původnosti díla a míře nového vědeckého přínosu, tak i obranu proti trendům, které relativizují vědecké metody historického výzkumu a snaží se setřít hranici mezi skutečnou vědou, svévolnou deformací historické reality a fiktivní zpětnou konstrukcí dějinných procesů, které nikdy nenastaly.