V souvislosti s odmítáním tradičních anachronistických klasifikací historických politických systémů a politických kultur, založených na optice moderních kategorií, lze v posledních dekádách v evropské historické vědě zaznamenat silnou tendenci zkoumat dobové atributy politického myšlení prostřednictvím kontextualistických principů. Významnou roli v tomto ohledu sehrává zejména výzkum republikánské politické tradice jakožto souboru občanských hodnot, jež v rozmezí 16.–20. století představovaly jak konzistentní dimenzi filosofického vnímání společnosti, tak relevantní politickou argumentaci. Zkoumání republikanismu, jako politické tradice sahající od měšťansko-stavovského renesančního kontextu přes osvícenský antimonarchismus a národně-demokratické diskurzy 19. a 20. století až po moderní alternativu atomistického liberalismu, lze proto právem vnímat jako multidisciplinární fenomén, v němž má historická metodologie svou nezastupitelnou úlohu. Cílem tohoto panelu bude reflektovat ohlas tohoto evropského badatelského trendu v aktuálním prostředí české historické vědy se zacílením na několik klíčových otázek: Jakým způsobem dochází ke konceptualizaci republikanismu jako výzkumného tématu mezi českými odborníky? Reflektují české historické výzkumy proměny pojmu republiky v závislosti na měnících se kontextech? Lze v českém prostředí identifikovat multidisciplinární tendence výzkumu republikanismu kombinující historickou, filosofickou, politologickou či lingvistickou metodologii? Je možné hovořit o systematickém zkoumání republikanismu jako české, respektive středoevropské tradice politického myšlení?